Lukáš Brůžek

  Narodil jsem se na jaře roku 2003, v jihočeském krajském městě a nyní bydlím kousek od obce Borovany, ve vísce jménem Dvorec.

  Za svá stále trvající studentská léta jsem vystudoval odborné učiliště, následně nástavbové studium a momentálně mé kroky směřují na Jihočeskou univerzitu, konktrétně na obor Ekonomika a management.

  Delší dobu jsem na tábory jezdil jako táborový instruktor, ze kterého jsem se „vypracoval“ na táborového vedoucího, přičemž tato funkce mi náleží dodnes. Jako vedoucí se podílím na přípravě různých her a programu pro děti, organizuji vybrané táborové dny a pomáhám s celkových chodem tábora.

  Mým jednoznačně největším koníčkem je vandrování. Není nic lepšího, než si po týdnu školy sbalit jen to nejnutnější, koupit lístky na vlak, potkat se s kamarády na nádraží a společně vyrazit do přírody naší země. Dále např. rád cestuji a pracuju, čtu knihy, poslouchám hudbu, sleduji filmy nebo lyžuji a zajímám se o ekonomiku a vaření.

  Poprvé jsem se na táboře objevil v roce 2013, jakožto desetiletý obtloustlý kluk. Našel jsem si zde kamarády a nasbíral plno nových vědomostí z topografie, tábornictví nebo zdravovědy. Dokonce jsem tady poprvé v životě střílel ze vzduchovky nebo luku. Tábor mě natolik bavil a zaujal, že jsem si prázdniny bez Kocandy nedokázal představit. Vlastně… ani teď si to nedokážu představit. Po uplynutí času, který jsem mohl strávit jako dítě, jsem začal jezdit jako táborový instruktor, a poté… však víte. Tábor je pro mě jakýsi čtrnáctidenní „svátek“, který zažívám jen jednou za rok. Baví mě pracovat s dětmi. Baví mě rozvíjet jejich mysl, rozšiřovat vědomosti a podporovat je jak ve sportu, tak i v lásce k přírodě. A i když to tak vypadá, tak na tábor nejezdím jen kvůli dětem. Jezdím sem i pro to, že jsme tu skvělá patra kamarádů a dospělých, kteří se právě o děti pečlivě a zodpovědně starají. Bez nich by to nebylo ono. Kocanda je prostě pro mne srdeční záležitost.