Jaké mají na Kocandu vzpomínky bývalí účastníci táborů?
Bylo mi patnáct let, když jsem byla poprvé na Kocandě. Bylo to díky kamarádovi a jeho sestře, že jsem se z Teplic dostala až do Skočic. V patnácti se mi na tábor moc nechtělo, ale v tu dobu mi zemřel tatínek a já byla ráda, že změním prostředí rodinné bolesti. Můžu říct, že to byla ta nejlepší terapie jakou jsem mohla podstoupit. Lidé na Kocandě, okolní příroda a prostředí mě tak nadchlo, že jsem se na Kocandu vracela dalších šest let, jako instruktorka a oddílová vedoucí. Užila jsem si tu spoustu legrace, plno zážitků a poznala spoustu skvělých lidí, o kterých vím, že tuhle „práci“ dělají opravdu z lásky, a že je to baví. Jsou schopni si vybrat veškerou dovolenou, jen aby mohli zase pořádat tábor. Pamatuji si na dvě malé holčiny, které byly na táboře úplně poprvé. Po příjezdu na tábor brečely a chtěly domů, když tábor končil, tak zase brečely, protože se jim z Kocandy nechtělo. A co se týká loučení, tak to bylo vždycky uplakané. Dnes je mi 32 a mám šestiletou cácorku. Když jsem byla na mateřské tak jsem s Áňou začala zase na Kocandu jezdit, dokonce i na celých 14 dní. Věřím, že jednou pojede sama. Stále se tam schází skvělá parta lidí, která i přes občasnou nepřízeň počasí, dokáže vymyslet spoustu legrace a zábavy! Na Kocandě zažijete opravdový tábor, jaký má být.
Iveta, Teplice
Tábor na Kocandě jako celek je pro mě jedna velká krásná vzpomínka. Ke každému místu se váže nějaký zážitek. Já jsem se vždycky těšila na těch 14 dní v létě, kdy přijedu na Kocandu. Vůbec nevadilo, že v noci musím prokázat kus odvahy, když chci jít na suchý záchod pár metrů od tábora. Nevadilo ani, že na Kocandě není elektřina, baterka v pohodě stačila. Pro táborníka je přeci důležitější oheň, u kterého se všichni sejdou a třebas si zazpívají. Kamarádky jsem vždy měla hned ve vedlejším stanu, stačilo jenom pár kroků, abych si mohla kdykoliv pokecat. Každý má svoje družstvo a chce, aby bylo to nejlepší, tak pro to dělá maximum. Snažit se musí každý, jinak to nejde. Nikdy se nedá zapomenout na bivak v lese, který jsme si sami postavili, nevěděla bych ani jak chutná maso upečené v zemi v tzv. „Setonově hrnci“. A když někomu řeknu, že ovládám morseovku, umím uzle a vím, jak vypadá Zerav západní… uvěří mi to někdo? Co může být taky romantičtějšího než diskotéka v dřevěné jídelně, kterou osvětlují jenom lampiony. Komu se taky poštěstí být jeden rok indián z kmene Mustangů, další rok být čaroděj z Bradavic, a pak rytíř Svatého grálu. Zážitků je hrozně moc, všechny se vyjmenovat nedají. Na Kocandě jsme se toho naučila hrozně moc. Být samostatná, pracovat v kolektivu, … vždyť i ty ranní rozcvičky nebyly tak špatné. Hlavně je to všechno o lidech a s těmi na Kocandě mi bylo vždycky dobře.
Helča, Písek
LT na Kocandě bych doporučil všem dětem, které chtějí prožít o prázdninách pořádné dobrodružství v přírodě. Instruktoři a vedoucí jsou velice zkušení a znají každý koutek okolní přírody. Program každého dne je systematicky uspořádán a my neměli prakticky vůbec žádnou šanci se nudit. Vedoucí nám připravili různé „bojovky“ v lese, sportovní soutěže a hlavně jsme se učili poznávat rostliny, zvířata, práci s buzolou, orientaci v mapách, bivakování, uzlování, učili jsme se vařit na ohni a další a další dovednosti. Nesmím ani zapomenout na výbornou kuchyni. Zkrátka chci říci, že o nás bylo výborně postaráno a nechtělo se nám ani domu.
Lukáš, Protivín
Na Kocandu již pár let nejezdím, ale vzpomínky na ni patří k těm nejhezčím, co z dětství mám. Dítě z města jako já se lecčemu i přiučilo a pochopilo. Hlavně ta změna prostředí – spaní pod stanem, v lese – prostě paráda. Výborné bojové hry, co dokázaly pohltit, zpívání u táboráku, ale i to pomáhání v kuchyni a noční hlídky měly něco do sebe. O nalezení nových kamarádů a prožití táborových lásek ani nemluvě. Dvakrát jsem jela i jako instruktorka, což mě nepřímo inspirovalo ve výběru VŠ ( studuji „Pedák“ ). Shrnuto, podtrženo – bylo to děsně fajn. Škoda jen, že už se to nevrátí.
Magda, České Budějovice
Kocanda pro mně znamená přátelství, které jsem získal u vedoucích, instruktorů a dětí. Žádná nenávist ani předsudky , zde můžu být, takový jaký jsem. Každý kdo se cítí sám zde zjistí, že sám vůbec není, a že existuji lidé, kteří ho uznávají a podporují. Jako dítě jsem se tu naučil spoustu manuálních dovedností, získal nové vědomosti a to pouze prostřednictvím her a zábavy, které je tu neskutečně mnoho. Každý den je naplněný programem, který dětí baví a dává jim potřebnou dávku pocitu sebeuplatnění. Už léta se děti s oblibou vrací na Kocandu a někteří stihnou i dva běhy tábora. Jsou i tací, kteří sem jezdili celé své dětství a nakonec zde zakotvili jako vedoucí. A mezi ně patřím i já.
Vašek, Písek
Kocanda, to je jedno slovo, ale pro mne znamená mnoho. Dobrodružství, kamarádi, nové dovednosti, zpěv, oheň, příroda …. takto bych mohl pokračovat hodiny. Jestli jsem se těšil na léto tak jen díky tomuto kouzelnému místu. Na Kocandu jezdím už 15 let a ještě nikdy jsem se tam nenudil. Každý rok je jiný, nikdy jsem nezažil dva stejné tábory. Pokud bych si měl vybrat mezi zahraniční dovolenou u moře a Kocandou, neváhal bych a jel na Kocandu. Je to kouzelné místo.
Tomáš, Protivín
Každým rokem, když se blížilo vysvědčení, jsem byl celý nedočkavý až opět vyrazím spolu s kamarády na můj oblíbený tábor. Jediné místo kde jsem se scházel s přáteli, které jsem neviděl třeba celý rok. Právě první den byl vždy uspořádaný tak, aby jsme si řekli vše co jsme za celý ten rok nestihli. Následovalo rozdělení do družin a doufání v to, že budu s někým z loňské party. Za pár dnů to ale bylo stejně jedno, protože jsme se všichni v družině zkamarádili. Tábory na Kocandě pro mě začaly v roce 2002 celotáborovou hrou, tzv.„CETEHem“ Dva roky prázdnin. CETEH mě hrozně zaujal, zvláště proto, že byl program uspořádaný úplně odlišně než na jiných táborech. Bylo to prostě skvělá zábava. Od tohoto roku jsem už na Kocandu jezdit nepřestal, ani když jsem dospěl.
