Hladina jezera poblíž hradu Kamelot přes noc závratně klesla. Klesla dokonce tak moc, že osvobodila z vodního zajetí masivní kámen, v němž je zaražen meč. Meč tak mocný, že ten, kdo ho vytáhne, stane se právoplatným vládcem Anglie. A právě proto se začátkem prázdnin sjelo více jak šedesát dětí a dvacet vedoucích na základnu letního tábora Na Kocandě poblíž Skočic. První běh protentokrát nesl prostý název „Král Artuš“, a jak je z názvu patrné, děti během tábora prožily příběh tohoto slavného panovníka…
Jak už bylo naznačeno, nejprve se děti pokusily vytáhnout mocný meč Exkalibr, nicméně se to podařilo až mladíkovi jménem Artuš Pendragon. Darebný král Mordred ho díky tomu uvěznil, aby si zbaběle ochránil své právo na anglický trůn. Artušovi se ale za pomoci Merlina podařilo ze žaláře prchnout. Spolu s dalšími rytíři se ukryli v nedalekých lesích a začali se cvičit v boji, ale i v dovednosti přežít v lese, vařit či střílet. Když čas dozrál do toho správného momentu, podnikl Artuš spolu se svými oddanými útok na hrad Kamelot. Ten dobyli a bídného Mordreda svrhli, aby se Artuš stal právoplatným králem, tak, jak rozhodl meč. Po několika letech na trůnu se Artuš rozhodl oženit a uspořádal velkolepý ples, na kterém potkal svou překrásnou ženu Guineveru. Ovšem štěstí mu příliš dlouho nepřálo a do Anglie se přiřítili Sasové s myšlenkou na ovládnutí celého království. To nemohl statečný král dopustit, a tak se tomuto zlu postavil. Sasy a jejich podlého vůdce Cerdica nakonec porazil, nicméně utržil těžké zranění. Děti, které nakonec v jeskyni nalezly svatý grál, s jehož pomocí vyléčily krále Artuše, byly oslavovány jako velcí hrdinové. Celotáborová hra byla tímto činem ukončena a nezbylo, než vyhlásit vítěze, rozdat zasloužené odměny a patřičně se rozloučit, aby děti mohly po cestě domů přemýšlet, co všechno zažily. Že se naučily orientovat v přírodě jen za pomoci mapy a buzoly, že už ví, jak rozdělat oheň jen za pomoci křesadla. Dokážou střílet z luku, vzduchovky, ale i vrhat sekerou na cíl. Navíc si osvojily základní věci jako se starat o svůj ešus. Udržovat ho v čistotě, stejně jako svůj stan a kufr v něm. V neposlední řadě také ověřily svoje lezecké schopnosti na lanových překážkách a poté mohly obdivovat skutečnou zbroj, kterou nám do tábora dovezl spřátelený rytíř. Vzpomenout mohly také na počasí, které nám v prvním týdnu přineslo velká horka, abychom se v druhém týdnu lehce ochladili, a též přečkali nějaký ten deštík. Troufám si říct, že vše dopadlo ke spokojenosti jak vedoucích, tak i dětí, a že jsme si všichni tábor užili na plno. Nezbývá než počkat další rok, abychom se mohli sejít u dalšího dobrodružství u nás na základně – Na Kocandě u Skočic. Za celý personál prvního běhu – Michal Roučka.
