První běh letos bohužel kvůli zmatkům vlády začal až druhý týden prázdnin. Možná právě i proto na tábor dorazilo menší množství dětí, než jsme zvyklí. Oproti předešlým rokům, kdy jsme měli kolem šedesáti dětí, jsme se do letošního cetehu S čerty nejsou žerty pustili s třiačtyřiceti dětmi. Příjezd byl situován jako příjezd hříšníků do pekla, kde byla dětem nabídnuta přihláška do čertovské akademie, výměnou za odpracování vlastních hříchů…
Děti musely projít celou akademii, kde se naučily poznávat přírodu, střílet ze vzduchovky, vázat uzle, pracovat s mapou a busolou, dávat první pomoc nebo péct koláče s babičkou Máchalovou. Veškeré své nově nabyté zkušenosti pak využily během závěrečné zkoušky. Jakmile se noví čerti dostali ze školy a obdrželi služební průkazy, začali se potulovat po světě tam nahoře a hledat hříšníky.
Nejprve jim padla do oka Dorota Máchalová. Po všemožných neúspěších a peripetiích se jim nakonec podařilo Dorotu do pekla donést, ale tím to neskončilo. Zbývali tu ještě kaprál a správce ze zámku. S těmi začaly děti bojovat během noční hry, kdy je musely obrat o všechna peříčka. Nakonec se ale podařilo dostat všechny bídáky do pekla a dobro tak po právu zvítězilo nad zlem a všichni hříšníci byli po zásluze potrestáni. Vše jsme oslavili během závěrečného ohně a slavnostního předávání cen a diplomů. Děti tábor bavil a vydařil. To mimo jiné potvrdila i návštěva Krajské hygienické stanice, jejíž kontrola proběhla bez prohřešků či závad. Po odjezdu dětí ještě vedoucí vyrazili na předem objednanou laser game v Písku, kde jsme si patřičně užili zakončení tábora a kýžený odpočinek po odjezdu dětí. Celý den jsme pak završili tradiční slavnostní večeří na Kocandě s předáním diplomů pro vedoucí. Poslední den, tedy v neděli, jsme pak už jen doladili detaily na předávku tábora druhému běhu.
Za Kocanďáky Michal Roučka
