Emil Miler

    Psal se rok 94, slunce jasně svítilo a jemný déšť na nebi namaloval dvojitou duhu, která zářila všemi barvami.
V ten den se v hlavním městě bývalého Království Bohemie narodil postrach všech zlobivých dětí, jednička mezi instruktory … Já.
V dnešní době sloužím jako strážce severu Čech nebo se zdržuji na Pražské koleji.

    Studuji na Pedagogické Fakultě Univerzity Karlovy v Praze s mým kamarádem Honzíkem Kubíčků. Společně se snažíme o reformu českého školství k lepšímu a naším cílem je pozvednout nejen českou, ale i globální literárnost všech národů. Živím se z části jak doučováním angličtiny, tak i melouchy v oblasti IT a mechanického inženýrství.

    Poprvé jsem Kocandu obohatil svou přítomností v roce 2008, kdy jsem se zúčastnil svého vůbec prvního táborového dobrodružství na běhu s názvem “Nekonečný Příběh” pod vedením hl. vedoucího R. Lenemajera. Tak moc se mi uprostřed lesa zalíbilo, že jsem se každý rok velmi rád vracel a v roce 2012 jsem se stal instruktorem.

    Ve druhém paragrafu jsem již zmínil několik svých zálib. V neposlední řadě se také zajímám o nevšední aktivity typu lukostřelba, sledování filmů a seriálů, ládování se všemi druhy zmrzliny, občasné fotografování a hromada dalších. Nerad ovšem sekám trávu…

    Na tábor nejezdím kvůli rentě, nýbrž kvůli dětem a kamarádům, bez kterých bych si o prázdninách připadal jako věznice bez mříží nebo jako oběd bez zeleniny. JEZTE ZELENINU A JOGURTY, DĚTI!!!