Michal “Rouči” Roučka

  Narodil jsem se v létě roku 1991 v pražské nemocnici. Téměř celý život bydlím v Kestřanech u Písku.

  Pracuji jako revírník u Lesů ČR, s.p.. To znamená, že pracuji jako lesník. To znamená, že se starám o les jako celek. V podstatě vyhledávám a zadávám práci živnostníkům, kteří pro nás pracují. Mým cílem je vypěstovat co nejkvalitnější les a udržovat ho zdravý a v kondici. Bohužel v poslední době nám to kazí velké sucho a kůrovec.

  Letošní tábor pro mne bude čtvrtý ve funkci hlavase. Nicméně začínal jsem od píky. Začal jsem jezdit jako instruktor, později jako vedoucí a částečně i jako zdravotník. Před svou premiérou ve funkci hlavního, jsem si ještě vyzkoušel programového vedoucího. Co se týče kvalifikace, mám samozřejmě kurz hlavního vedoucího, který mne opravňuje vést tábor. Jako takový zahrnuje i kurz instruktora a vedoucího. Jak jsem již psal, párkrát jsem musel zaskakovat za zdravotnici. K tomu mne opravňuje kurz zdravotníka u Českého červeného kříže. Dále mám pár kurzů na stavění lanových překážek, díky kterému je mohu u nás na táborech stavět a provozovat. V rámci zaměstnání jsem získal osvědčení lesního pedagoga, což na našem táboře v lese také využíváme. Mimo oficiálního osvědčení a kurzů mám dvanáct let praxe jako vedoucí na táborech a pět let jako vedoucí mysliveckého kroužku v Kestřanech, který jsem zde založil.

  Mezi mé volnočasové aktivity patří sport všeho druhu, četba, film, deskové hry, myslivost, kynologie, střelba, lesnictví, stavba lanových překážek, práce s dětmi a vandr. Nemám rád koprovku a kůrovce.

  Kocanda je pro mne jak se říká srdcovka. Můj první tábor byl naprosto hrozný. Druhý byl lepší, ale nebylo to ono. Tenkrát máma přišla s nějakou Kocandou a tak jsme do toho šli. Byl to rok 2002 a bylo mi 11. Na jiný tábor už jsem nikdy jet nechtěl. Když už jsem na to měl věk, začal jsem jezdit jako instruktor a od té doby jezdím pořád. Kocanda je pro mne kouzelné a krásné místo. Vracím se sem už roky a prostě mi to tu přirostlo k srdci. Našel jsem si zde manželku a přivedl syna na svět. Kdo nezažil celý tábor to asi nepochopí.

Práce s dětmi mne baví a už bych bez toho nemohl být. Každou neděli se scházím s mladými myslivci a v létě jezdím na tábory. S dětmi se potkávám i v práci v rámci lesní pedagogiky a na lanových překážkách.

Cokoliv dalšího máte na srdci a tak…