Pokud bylo dnešní léto čímkoliv netradiční nebo jakkoliv omezené, naštěstí pro nás všechny to neplatilo o LT Na Kocandě. Přestože jsme od jara byly v nejistotě, jestli se tábor bude moci uskutečnit, k úlevě dětí, rodičů ale i vedoucích, jsme mohli první srpnovou neděli zase jednou přivítat děti a jejich rodiče na naší základně v lese nedaleko Skočic. Letos se číslo účastníků zastavilo na počtu 47 dětí, což vzhledem k situaci považujeme za malý zázrak. Náš vděk vůči dětem a rodičům, jsme se letos rozhodli oplatit pozváním do fantastického světa Narnie. Tak jsme se společně s dětmi dostali do společnosti sourozenců Pevensiových a mezi 2. až 15. srpnem jsme doprovázeli Petra, Zuzanku, Edmunda a Lucinku při jejich dobrodružstvích ve světě za skříní…
Jak už to při putování bývá, začali jsme hezky deštivě. Brali jsme to jako jasnou zkoušku našeho odhodlání na cestě vytrvat. Takže i přes nepřízeň počasí, zůstali jsme všichni odhodláni zbavit Narnii jednou pro vždy Ledové královny, a nakonec jsme se dočkali i tolik vytouženého oteplení. Následovali dny, kdy jsme se pomalu více a více zaplétali do magického příběhu plného majestátních lvů, trpaslíků, dryád, kentaurů, minotaurů, faunů a satyrů, nebo mluvících bobrů. V průběhu putování jsme ovšem nezapomínali ani na svět mimo Narnii, a tak jsme se poprvé za dobu existence Kocandy vypravili s dětmi na vodu a na raftech jsme splouvali řeku Otavu. Z reakce dětí bylo patrné, že pro mnoho z nich se jednalo o první zkušenost plavby na řece, a to více si den užili a my s nimi.
Tak už to ostatně na Kocandě bývá. Na 14 dnů se trochu vzdálit civilizaci, nechat doma vymoženosti moderní doby, ale také starosti všedního dne, ponořit se do pomalého a klidného života přírody, užívat si čas, který trvá tehdy a tam, a zkoušet přitom věci, ke kterým se běžně člověk nedostane. Stejně jako v předchozích letech, také letos děti odjížděly plny zážitků, a stejně jako v předchozích letech, také letos se i my vedoucí těšíme, až za rok děti na táboře budeme moci opět přivítat. Koneckonců, Kocanda je kouzelné místo i bez Narnie, které dosud (a snad ani v budoucnu) nic nezastavilo.
Za personál tábora všem zúčastněným dětem a jejich rodičům děkuji a přeji poklidný vstup do nového školního roku.
Jan Kubíček, hlavní vedoucí tábora