Ahoj kamaráde! Tak Jako každý rok i tentokrát si můžeme zavzpomínat na léto spolecne s Kocandu. Tradičně se Bude konat táborový sraz Až na přelomu ledna února, tentokrát v Českém Krumlově. Pokud si jeste Stále plný zážitků, rád vzpomínáš Nebo se ti proste stýská po kamarádech, pojeď s námi!
V sobotu 28. listopadu se jako každý rok konal výlet. Tentokrát do Českých Budějovic. Všichni jsme již v pátek samou nedočkavostí nemohli usnout. V sobotu brzičko ráno jsme se sešli u protivínského vlakového nádraží, a po malé chvilce jsme odjížděli na České Budějovice. Cesta proběhla hladce až na to, že průvodčí nechal otevřené dveře od vlaku a v první chvíli mu nešly zavřít. Okolo 10 hodiny jsme dojeli do ČB, a první místo kam jsme se vydali, bylo Hopsárium.
V pátek 23. října po obvyklé schůzce většina dětí z našeho oddílu nešla domů, ale zůstala na chatě. Čekal je totiž společně strávený večer, noc a také většina soboty. Je třeba rychle opéct dobroty na ohni, než bude úplná tma. Zahrát si několik her, než se připraví promítání oblíbených animáků na dobrou noc. Všechno proběhlo v pořádku, takže jsme tentokrát zvládli zhlédnout dokonce tři filmy, i když ne úplně všichni udrželi víčka až do konce. Ranní vstávání a snídaně byly otázkou chvíle, protože už byl každý zvědavý, kam že to tentokrát půjdeme…
Putim, Blanice, most a hospoda u něj stavěná – za bílého dne
Je třetí únorový pátek. Ve stanici Putim zastavila „Regína“ a na slabě osvícené nádraží vyvrhla ze svých útrob skupinku natěšených trampů. Po chvíli žlutozelená, vrčící příšera, za výstražného houkání, zmizela ve tmě a trampové ve složení Stanley, Honza, Třešťa, Roman, Bogi, Konšel a Bauer, se v uplakaném počasí vydali do vsi do hospody u kamenného mostu. Tam byl domluvený sraz se Skotym, který jel vlakem z Písku. Po jednom pivku, už osm trempíku, s čelovkou na hlavě, vyrazilo k pátečnímu cíli, do Kestřan. Z pozice šerifa jsem rozhodl, že se půjde zkratkou, a tak zhruba po hodině chůze všichni stanuli před kestřanskou hospodou. Uvnitř již čekal další kamarád Lenčík, který šel z Ražic. Příjemná paní hostinská se usmívala i poté, co zjistila, že jí přes lokál zřejmě přejel orající traktor. Zkratka totiž byla opravdu kratší, ale zato horší cesta. Nanosili jsme do hospody tolik bahna, že se tam z fleku mohly sázet ředkvičky. Nicméně nálada byla skvělá, takže zanedlouho už hospodou zněly tóny kytar, a to vydrželo do pozdních nočních hodin.
