Víte, že film Cesta do pravěku Karla Zemana obdivoval i Steven Spielberg? Nedokázal pochopit, jak mohl pan Zeman ve své době a s materiálem, který měl k dispozici vytvořit takový film. Film se mu líbil natolik, že ho inspiroval k natočení Jurského parku.
Nás film oslovil tak, že jsme podle něj vytvořili celotáborovou hru. Hru, kdy se děti po družinách přidají k vědecké výpravě, kterou ve filmu podnikli čtyři nadšení kluci. Kluci, pro které nebylo nic překážkou. Petr, Jeník, Toník a Jirka provázeli děti po celý tábor.
Děti na tábor přijeli jako členové různých vědních oborů a jako zástupci Národního muzea v Praze. Každá družina ovládala svůj vědní obor. Zoologové, Botanici, Ekologové, Geologové ale i Ichnologové měli na výpravě své místo. Na všechny pak dohlížela družina Průvodců. Banda ostřílených dobrodruhů a cestovatelů, která se vyzná v kdejaké džungli…
Tak jako ve filmu začala naše cesta ve věku lidí. Museli jsme se vydat proti proudu řeky času. Propluli jsme dobou ledovou, kde jsme potkali srstnaté nosorožce a hlavně mamuty. Z mamuta byl nejvíce nadšený Jirka. Hned jak ho uviděl, začal na něj pořvávat: “Haló, haló, pane mamut. Jsme tady správně v pravěku?” V chladném počasí doby ledové nám nebylo nejlépe, a tak jsme ocenili oteplení, které nastalo když jsme dorazili do věku savců. Geologicky do třetihor. Zde se razantně oteplilo, ale také na nás začalo dotírat více dravých zvířat. Levhart, který na nás zaútočil ze stromu, nebo dravý nelétavý pták Phorusrhacos, který si důsledně bránil svá vejce. Na naší dobrodružné cestě jsme potkali mnoho zajímavých tvorů, vše ale tak nějak směřovalo za tím nejdůležitějším. Za prastarým trilobitem, který žil v prvohorách. Trilobita jako první nalezli Ichnologové, čímž vyhráli závěrečnou hru a vzhledem k celkovému bodování i celotáborovou hru. Všechny družiny byly odměněny hromadou pamlsků, které jsme naložili na jejich plavidla.
Mimo celotáborovou hru si děti vyzkoušeli i laser tag, který za námi přijel až do lesa a dětem se moc líbil. Mohli si také prolézt všelijaké lanové překážky, včetně té vysoké. Spousty zábavy jsme zažili i na výletě. Vyrazili jsme na přírodní koupaliště v Drahonicích, kde se děti vykoupaly a projely na loďce. Následoval nákup všeho možného ve skočickém hokynářství.
Největším oceněním za tábor je pro nás spokojené dítě, či účastník chcete-li. Doufám, že letos se nám to opět povedlo. Mě se tábor moc líbil a přál bych si více takových.
Za celý personál 1. běhu na Kocandě, hl. vedoucí Michal Roučka.
